Povánoční finiš.
Doba mezi pětadvacátým prosincem a Třemi králi je pro západoevropskou civilizaci jedním z nejnebezpečnějších období roku. Divíte se asi, proč jsem začal Prvním svátkem vánočním a ne Silvestrem. První svátek vánoční byl totiž již od středověku dnem masových přesunů drtivé většiny evropské populace z jednoho rodinného sídla do druhého, čímž docházelo nejen k dopravním kolapsům a haváriím koňských povozů na Jantarové stezce, jakési D1 středověku, ale hlavně k vražedné kumulaci příbuzných včetně tchýní v jednom místě, jejíchž účinků je i dnes nutno se obávat více, než působení radioaktivního spadu. I dnešní zkušení frontoví bojovníci, zocelení v bojích ve frontách kolem povánočních slev (bude o nich ještě řeč) odnášejí tento den emocionálním vyčerpáním, mravním pádem na dno a kopřivkou.
Čas mezi Druhým svátkem vánočním a Silvestrem je, zjednodušeně řečeno, v naší zdegenerované civilizaci časem úklidu po jedné pařbě a přípravě na pařbu druhou, mnohem horší. Hospodyně zuřivě krájejí veky a v prádelních hrncích míchají saláty, mužové na zapůjčených nákladních vozech sváží z okolí alkohol a následně obouruč s neuvěřitelnou frekvencí přepínají televizní kanály, aby si ze silvestrovské programové supernabídky užili co možná nejvíc. Zbytečně. Všude je Maroš Kramár, případně Jiřina Bohdalová.
Okolo půlnoci se opilci s lahvemi Bohemky v rukou vypotácejí do ulic, na náměstí, návsi, či dvorky, jmou se s nadšeným rykem krkat zamřelým dechem novoroční blahopřání do jiných podobně krkajících tváří a zapalují u Vietnamců zakoupené barevné papírové tyčky, které následně vyprskávají do vzduchu pestrobarevné jiskérky, nad čímž nadšeně hýkají usedlí otcové od rodin, zatímco jejich ratolesti se upřímně nudí a těší se na Face Book. Díky momentálnímu stavu většiny uživatelů však, bohužel, tyčky začasté vybuchují těmto přímo v rukách, pod nohami, ba i na místech nejcitlivějších a barevné jiskerky místo poletování vzduchem vesele rejdí ve vlasech a šatech okolostojících, pálí co se dá a rozverně metají po okolí utržené prsty, díky čemuž pak po novém roce čeští lékaři houfně podepisují jakési petice o tom, že děkují, ale odcházejí. O tom kam odcházejí, se už v oněch peticích jaksi nepíše. Já bych věděl… A všichni hýkají nadšením, že opět nastal nový rok, jako by se o to sami Bůhví jak zasloužili.
Jednou z nejnesmyslnějších tradic novoročních, jsou takzvaná předsevzetí. Nevím, proč právě na Nový rok klade lidstvo na svá slabá ramena sisifoské balvany nesmyslných a nesplnitelných úkolů. Proč ženy slibují zhubnout o třicet kilo, aby měly BM index alespoň v průměru, blondýny že se naučí anglicky, haranti že už budou hodné a Peterka že už nevydá ani jednu desku. To patrně mysli pomatené několikadenní nadměrnou konzumací jídla jakož i pitiva chorobně reagují na prožitý několika denní stress a ústa sádlem pomaštěná nutí blábolit nesmysly.
Osobně jsem byl pouze dvakrát svědkem, že někdo novoroční předsevzetí dodržel. V prvním případě to byla Jindřiška, která se jednoho krásného prvního ledna probudila a slíbila mi, že se bude nejmíň tři dny válet a Medvěd, který 1. 1. ráno prohlásil, že přestane kouřit. Své předsevzetí splnil jenom ten den třikrát.
Když posilvestrovská kocovina konečně vyšumí, rozostřené vidění nabude své předvánoční kvality a třas ruky se zmírní na snesitelnou mez, když alespoň jeden zástupce domácnosti je schopen usednout za volant vozu rodinného aniž by se vystavoval riziku popravy od prvního policajta, na kterého dýchne, nastává doba povánočních výprodejů… A kde začíná sleva, končí nejen lidská důstojnost, ale vůbec všechno, co dělá člověka člověkem. Kdyby nebyl býval Svatý Jan dítětem své doby, ale kdyby býval byl dítětem doby naší, netroubily by v jeho apokalypse polnice, nerozlévala by se moře, ba ani hořící hvězdy by z nebes nepadaly. Pán Bůh by prostě zařídil konec světa tak, že by napařil na všechny výrobky planety slevu 70 procent a vypustil lidstvo do obchoďáků. A ono už by se samo postaralo.
Konec výše popsaného sebedestrukčního období se víceméně kryje s šestým lednem, dnem Tří králů. K tomuto tématu snad jen několik faktů. Tři králové vlastně nebyli králové, ale mudrcové, pravděpodobně z Arábie. Králové jim začal říkat až v šestém století jakýsi Caesarius z Arles. Nebyli tři, ale pravděpodobně čtyři, ale možná že jich bylo dokonce dvanáct, což nás znalé nepřekvapí, protože víme, že čtyři mušketýři taky nebyli tři, ale dva. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar mudrcům prvně přiřadil ve 12. století Petr Conestor na pařížské Sorboně a ještě později nějaký Holanďan zjistil, že ten čtvrtý král, mohl to být ovšem i ten šestý, osmý, případně dvanáctý, se jmenoval Artaban. Možná znáte z Fantomase…
Na závěr bych rád ještě uvedl na pravou míru jeden obecně vžitý omyl. Písmenka K, M, B, která si někteří píšeme svěcenou křídou nad futra domovních dveří, nejsou počáteční písmena výše zmíněných jmen. Je to zkratka latinského „Kristus mansionem benedicat“. Pro ty výjimky z Vás, kteří snad neumíte latinsky, znamená to „Bůh ať žehná tomuto obydlí“. A ony křížky mezi písmeny nejsou plusy, ale skutečně křížky, které mají symbolizovat boží trojici, takže křížek má být i za tím posledním „béčkem“.
A to je, milí přátelé, vše. Bůh ať žehná Vašim obydlím a, jak se praví v Demolition Manovi, buďte dobří…
Doba mezi pětadvacátým prosincem a Třemi králi je pro západoevropskou civilizaci jedním z nejnebezpečnějších období roku. Divíte se asi, proč jsem začal Prvním svátkem vánočním a ne Silvestrem. První svátek vánoční byl totiž již od středověku dnem masových přesunů drtivé většiny evropské populace z jednoho rodinného sídla do druhého, čímž docházelo nejen k dopravním kolapsům a haváriím koňských povozů na Jantarové stezce, jakési D1 středověku, ale hlavně k vražedné kumulaci příbuzných včetně tchýní v jednom místě, jejíchž účinků je i dnes nutno se obávat více, než působení radioaktivního spadu. I dnešní zkušení frontoví bojovníci, zocelení v bojích ve frontách kolem povánočních slev (bude o nich ještě řeč) odnášejí tento den emocionálním vyčerpáním, mravním pádem na dno a kopřivkou.
Čas mezi Druhým svátkem vánočním a Silvestrem je, zjednodušeně řečeno, v naší zdegenerované civilizaci časem úklidu po jedné pařbě a přípravě na pařbu druhou, mnohem horší. Hospodyně zuřivě krájejí veky a v prádelních hrncích míchají saláty, mužové na zapůjčených nákladních vozech sváží z okolí alkohol a následně obouruč s neuvěřitelnou frekvencí přepínají televizní kanály, aby si ze silvestrovské programové supernabídky užili co možná nejvíc. Zbytečně. Všude je Maroš Kramár, případně Jiřina Bohdalová.
Okolo půlnoci se opilci s lahvemi Bohemky v rukou vypotácejí do ulic, na náměstí, návsi, či dvorky, jmou se s nadšeným rykem krkat zamřelým dechem novoroční blahopřání do jiných podobně krkajících tváří a zapalují u Vietnamců zakoupené barevné papírové tyčky, které následně vyprskávají do vzduchu pestrobarevné jiskérky, nad čímž nadšeně hýkají usedlí otcové od rodin, zatímco jejich ratolesti se upřímně nudí a těší se na Face Book. Díky momentálnímu stavu většiny uživatelů však, bohužel, tyčky začasté vybuchují těmto přímo v rukách, pod nohami, ba i na místech nejcitlivějších a barevné jiskerky místo poletování vzduchem vesele rejdí ve vlasech a šatech okolostojících, pálí co se dá a rozverně metají po okolí utržené prsty, díky čemuž pak po novém roce čeští lékaři houfně podepisují jakési petice o tom, že děkují, ale odcházejí. O tom kam odcházejí, se už v oněch peticích jaksi nepíše. Já bych věděl… A všichni hýkají nadšením, že opět nastal nový rok, jako by se o to sami Bůhví jak zasloužili.
Jednou z nejnesmyslnějších tradic novoročních, jsou takzvaná předsevzetí. Nevím, proč právě na Nový rok klade lidstvo na svá slabá ramena sisifoské balvany nesmyslných a nesplnitelných úkolů. Proč ženy slibují zhubnout o třicet kilo, aby měly BM index alespoň v průměru, blondýny že se naučí anglicky, haranti že už budou hodné a Peterka že už nevydá ani jednu desku. To patrně mysli pomatené několikadenní nadměrnou konzumací jídla jakož i pitiva chorobně reagují na prožitý několika denní stress a ústa sádlem pomaštěná nutí blábolit nesmysly.
Osobně jsem byl pouze dvakrát svědkem, že někdo novoroční předsevzetí dodržel. V prvním případě to byla Jindřiška, která se jednoho krásného prvního ledna probudila a slíbila mi, že se bude nejmíň tři dny válet a Medvěd, který 1. 1. ráno prohlásil, že přestane kouřit. Své předsevzetí splnil jenom ten den třikrát.
Když posilvestrovská kocovina konečně vyšumí, rozostřené vidění nabude své předvánoční kvality a třas ruky se zmírní na snesitelnou mez, když alespoň jeden zástupce domácnosti je schopen usednout za volant vozu rodinného aniž by se vystavoval riziku popravy od prvního policajta, na kterého dýchne, nastává doba povánočních výprodejů… A kde začíná sleva, končí nejen lidská důstojnost, ale vůbec všechno, co dělá člověka člověkem. Kdyby nebyl býval Svatý Jan dítětem své doby, ale kdyby býval byl dítětem doby naší, netroubily by v jeho apokalypse polnice, nerozlévala by se moře, ba ani hořící hvězdy by z nebes nepadaly. Pán Bůh by prostě zařídil konec světa tak, že by napařil na všechny výrobky planety slevu 70 procent a vypustil lidstvo do obchoďáků. A ono už by se samo postaralo.
Konec výše popsaného sebedestrukčního období se víceméně kryje s šestým lednem, dnem Tří králů. K tomuto tématu snad jen několik faktů. Tři králové vlastně nebyli králové, ale mudrcové, pravděpodobně z Arábie. Králové jim začal říkat až v šestém století jakýsi Caesarius z Arles. Nebyli tři, ale pravděpodobně čtyři, ale možná že jich bylo dokonce dvanáct, což nás znalé nepřekvapí, protože víme, že čtyři mušketýři taky nebyli tři, ale dva. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar mudrcům prvně přiřadil ve 12. století Petr Conestor na pařížské Sorboně a ještě později nějaký Holanďan zjistil, že ten čtvrtý král, mohl to být ovšem i ten šestý, osmý, případně dvanáctý, se jmenoval Artaban. Možná znáte z Fantomase…
Na závěr bych rád ještě uvedl na pravou míru jeden obecně vžitý omyl. Písmenka K, M, B, která si někteří píšeme svěcenou křídou nad futra domovních dveří, nejsou počáteční písmena výše zmíněných jmen. Je to zkratka latinského „Kristus mansionem benedicat“. Pro ty výjimky z Vás, kteří snad neumíte latinsky, znamená to „Bůh ať žehná tomuto obydlí“. A ony křížky mezi písmeny nejsou plusy, ale skutečně křížky, které mají symbolizovat boží trojici, takže křížek má být i za tím posledním „béčkem“.
A to je, milí přátelé, vše. Bůh ať žehná Vašim obydlím a, jak se praví v Demolition Manovi, buďte dobří…